Po kineziologii
Kdybych přemýšlela, tak to někdy zjistím taky ...! Jenže já to spíš asi vědět nechtěla. Jsem závislá na kamarádech... mám to dokonce potvrzený !!! :o( Souvisí to s tím že nevěřím rodině... a když se zamiluju tak veškerá moje závislost padá na mého přítele. Dávám si vše co se stalo za vinu a nedokážu si odpustit. Nedokážu si odpustit to, že jsem zničila náš vztah a tím i skoro jeho...že tím co se pak stalo jsem ublížila moc lidem a všem zkazila večer. To že podvědomě ničim sama sebe a pokud ten boj nevyhraju, budu na tom jen hůř. Že uvnitř nechci jít dál a pokračovat. Že si všechno teď kompenzuju chlastem, balením kluků, kulením sexem a tak...
Jsem uvnitř rozervaná ! i když chci udělat vše pro to, abych byla OKI něco uvnitř mě mi v tom brání... jak to řekla? ,,Tělo a rozum proti duši..´´ Nedokážu sama sobě odpustit. Kde se bere tolik nenávisti ke mě samé? Jsem zničená, jsem troska !!! Nemám chuť jít dál. Moje vnitřní část chce dál žít minulostí, každou chvílí co jsem byla s ním. Řekla mi, že teď mám myslet na to, že pokud ty city v nás přetrvají, můžeme to spolu ještě zkusit...třeba za půl roku ... ale já sama nevím jestli to chci! Jestli chci zase tak moc milovat, jestli chci být na někom zase tak moc závislá, jestli chci podstoupit tu další bolest co pak přijde....
Mám teď spoustu času...Jenže já jsem byla zvyklá trávit všechen s ním... Já v tuhle chvíli nemůžu být ani hodinu sama v místnosti, nebo venku... kdekoliv... Mam pak čas přemýšlet a to vždycky končí tím, že přemýšlím jak nejlíp tu mojí bezvýznamnou osobnost ´´dodělat
Kus mě jsem sama od sebe odtrhla... jak mám žít jen s půlkou?? Jak má bojovat proti sobě? Že jestli v sobě budu mít ještě víc negativní energie tak se doženu minimálně k pokusu o sebevraždu? Nic co sama nevím... :o( MUSÍM SAMA SEBE PORAZIT a dřív než mě porazí ta část kterou to tu už nebaví. Ale jak? Na to už mi nikdo neodpoví... nikdo mi nedokáže pomoct... :o(
Kdybych neměla Terku, hned ten večer bych to skončila... děkuju :o( moc... :o(